Několik poznámek na téma:
Motto:
„Nemáme se ptát co potřebuje člověk vědět a umět pro existující společenský řád, ale jak je člověk založen a co se dá v něm rozvinout, aby pak dodalo existujícímu řádu nový život.“
Aby nadřízené orgány patřičně chránily právo na vzdělání, které musí být pro všechny dostupné. Musí se starat o to, aby příspěvky na vzdělání, výzkum a tvůrčí práci i dary od jednotlivců a podniků nebyly vázány žádnými podmínkami, jež by ohrožovaly svobodu duchovního života, aby chránily nezávislost kultury na mocenských prostředcích, které se kumulují v hospodářské sféře.
Školy, výzkumné ústavy a kulturní instituce nesmí být chápány jako faktory ekonomicko-politického konkurenčního boje, jejichž programy jsou přizpůsobovány potřebám státní správy, průmyslu a armády.
Zastupovat a bránit za každé situace sféru „čistého lidství“ bez ohledu na politické a ekonomické zájmy je nezastupitelná funkce autonomního duchovního života, který současně s garancemi volného toku informací, musí být chráněn akademickými svobodami.
Nejdůležitějším úkolem školy není poskytovat vědomosti jako takové, ale umění vyučovat - jak je třeba se učit.
Cílem školy je vzdělávání člověka ve smyslu jeho sebeutváření.
V umění vychovávat se v principu nejedná o souhrn pedagogických metod, ale především o životní postoj.
Nejdůležitějším úkolem vychovatele je podporovat a sociálně plodně využít nadání (nikoli přivádět k práci v předem nalinkovaném systému technicko-ekonomických směrů vývoje). Záměrem takovéto školy není vychovávat naprogramované specialisty, nýbrž mnohostranně vzdělané lidi, plné zájmu o život (kteří snadno zvládnou i svoji specializaci).
Základní podmínkou tvořivého duchovního života je svoboda.
„ŽÍT V LÁSCE K JEDNÁNÍ A NECHAT ŽÍT V POROZUMĚNÍ PRO CIZÍ VŮLI“ je základním pravidlem výchovy k toleranci!
Škola musí být postavena na prohloubené nauce o člověku, člověku jako tělesné, duševní a duchovní bytosti, člověku s vesmírnou dimenzí.
Toto učení je cestou jak získávat poznatky o světě a o člověku, cestou vnitřního školení jež vede dospívající ke svobodě jejich individuality, přičemž zkušenostmi ve světě a ve svém sociálním okolí musí nalézt sama sebe, svůj světový názor, svůj osudový okruh bytostí a své úkoly ve světě.
Úkolem učitele je nedotýkat se žákova „já“, nýbrž přispět k tomu, aby se jeho nástroje (tělo a duše) utvářely tak, aby individualita (duch) jimi mohla jednou volně nakládat a vládnout. Odstraòuje fyzické a duševní překážky a utváří svému žáku podmínky, jimiž duch může vstupovat do života v plné svobodě.
(Podle Rudolfa Steinera.)
doc. ak. soch. Tomáš Ruller, vedoucí ateliéru VMP, FaVU VUT Brno (1995)