Příspěvek k Pedagogické konferenci na téma :

HUMANIZACE TECHNIKY

Tak jako věda a technika se neobejde bez „ZÁKLADNÍHO VÝZKUMU" a teprve druhotně se může zabývat aplikovaným výzkumem či přímými aplikacemi, také v umění je nutná především základní „TVŮRČÍ EXPERIMENTACE" a teprve druhotně je možno (nikoli vždy nutno) její výsledky uplatnit v následných aplikacích.

Je zde tedy na jedné straně „APLIKOVANÉ UMĚNÍ", které obohacuje technické disciplíny, např.: průmyslový a grafický design, videoklipy, reklama, videodokument, dekorativní malířská a grafická tvorba, socha v architektuře apod.; a na druhé straně „APLIKOVANÁ VĚDA A TECHNIKA", která obohacuje umění, např.: videoart, počítačové umění, multimediální tvorba, nové technologie v grafice, malbě i sochařství...

Tato situace jasně ukazuje nutnost uvažovat nejen o problematice „HUMANIZACE TECHNIKY", ale také „TECHNOLOGIZACE UMĚNÍ A HUMANITY" jako o logických důsledcích civilizačního vývoje.

Jestliže úkolem doby je reintegrace tradičních pilířů civilizace:

• racionálně exaktního vědecko-technického přístupu

• smyslového a emocionálního uměleckého přístupu

• intuintivního filozoficko-spirituálního přístupu ke skutečnosti, je potřeba vyjít z jejich rovnoprávného postavení a otevřít vzájemný dialog v partnerském vztahu.

Existence humanitních oborů na VUT dává šance směřování k universalismu, předpokladem je však otevřenost, rovnoprávnost a vzájemné pochopení vedoucí ke spolupráci.

V našem případě jde o rozvoj nových interdisciplinárních oborů na poli moderních technologií v ekologii a kultuře.

doc. ak. soch. Tomáš Ruller, vedoucí ateliéru VMP, FaVU VUT Brno (1995)